3 Adropačky, 3 foťáky, ale jen dva dny kurzu focení. Tak nám TO, holky, ukažte!

“Kuchař by měl vědět, co vaří,” stálo na pozvánce našeho dodavatele fotokurzů. A tak se tři Adropačky jednoho krásného sobotního rána vydaly na liberecký kurz Fotografem za 2 dny.

/To je on... Topi Pigula/

Na kurz jsem se těšila, ačkoli byly moje pocity smíšené. Nedokázala jsem si představit, jak se za dva dny můžu naučit fotografovat. Raději jsem si nedávala žádnou naději, že se i ze mě může po jediném víkendu stát fotografka. Fotoaparát nevlastním, fotím jen mobilem, a když už jsem někdy držela v ruce foťák, mačkala jsem spoušť pro jistotu jako o život, aby byla větší šance, že se povede alespoň jedna fotka.

Utrpení Topiho, den první

V učebně nás přivítal lektor Topi Pigula a už po prvních minutách bylo jasné, že půjde o příjemně strávený víkend. Topi je příjemný a ochotný muž se smyslem pro humor. Rozdali jsme si stručná skripta a pustili se do základů teorie fotografování.

Clona, hloubka ostrosti, závěrka, priorita času… Kurz ještě nezačal a já už měla dojem, že jsem skončila, ale stačilo dobré vysvětlení, pár doplňujících otázek, o něco víc odpovědí a člověk pochopí, co je co a jak to funguje.

1. focení v exteriérech

Po manuálním nastavení fotoaparátů se celá naše skupina (8 účastníků a lektor) vydala fotit do okolí liberecké přehrady. Studený vítr nám sice pořádně ochlazoval ruce, ale ani to nám nezabránilo, abychom fotili jako diví. A jak pravil Topi: “Neexistuje špatné počasí, jen špatně oblečený fotograf.”

 Autor: Kateřina K.                                                Autor: Adéla M.

                                         Autor: Vlasta M.

Topi Pigula se každému z nás soustředěně věnoval, a když jsme si nevěděli rady, vždy ochotně poradil. Venku jsme s foťáky v ruce pobyli asi dvě hodiny a po návratu do učebny jsme si navzájem (konstruktivně) zkritizovali vybrané fotky. Ne však proto, abychom se prudili navzájem, ale abychom se dozvěděli, co zlepšit a jak.

Dále jsme se naučili i pár triků, jak docílit lepších výsledků pomocí programu Zoner Photo Studio - třeba že stačí si hlídat tzv. histogram, který nám poradí, kolik světla a stínu fotce přidat.

Ze sobotní části kurzu jsem si odnesla spoustu informací a znalostí, ale pro mě nejdůležitější byla tato: “Na to, abyste fotili hezké fotky, není potřeba talent, vše se můžete naučit. Stačí zvládnout základy focení a kompozice, dobře poznat svůj foťák a naučit se ho s jistotou ovládat.”                                   

Nedělní hra stínu a světla

I v neděli ráno jsme se sešli nejprve v učebně, kde jsme dostali další nálož informací, tentokrát o správné kompozici. V neděli nešlo ani tak o technickou stránku fotografie, jako o zvládnutí správné a zajímavé kompozice snímku. Poučeni předešlým dnem i novou přednáškou jsme opět vyrazili ven, tentokrát do centra města.

Na rozdíl od soboty bylo pořádné teplo, svítilo sluníčko a my jsme tak byli postaveni před novou výzvu - zvládnout pracovat s větším množstvím světla a stínu. A protože bylo krásně, tak i centrum Liberce se zaplnilo lidmi, kteří nás, podle svých slov, považovali za výtvarný kroužek nebo snad bandu japonských turistů.

Autor: Vlasta M.                                                Autor: Adéla M.
 

                                   Autor: Kateřina K.

Také druhý den kurzu jsme zakončili v učebně promítáním a hodnocením fotografií. Pokrok byl vážně znát, všichni jsme byli spokojeni s větším počtem fotek, dokonce i náš lektor na nás pěl chválu a udělil nám certifikáty o absolvování kurzu. 

Vlasta Marušáková

Zhodnocení

Vlasta: Sice se stále považuji za začátečníka, ale i já sama mám pocit, že si s foťákem najednou víc rozumím. Najednou se dívám na fotografování úplně jinak. Lákají mě vycházky do města i do přírody s foťákem v ruce. I při obyčejné cestě do práce si víc všímám svého okolí, hledám inspiraci pro zajímavé fotografie a představuji si, jak bych který objekt zachytila. 

Kateřina: S focením jsem už dříve tak trochu experimentovala, ale nepříliš soustředěně, spíše metodou pokus-omyl. Po kurzu najednou dává všechno větší smysl - dokázal mi ucelit všechny povrchní a roztříštěné informace, které jsem dřív spíš míjela a vlastně ani nechápala. Najednou vím, jak spolu co souvisí a jak foťák nastavit, abych získala výsledek, jaký chci.

Jedinou nepatrnou “vadou na kráse” celého kurzu je značení místa konání kurzu - od silnice ani vstupu do areálu nebylo jasné, jestli jdeme správně, a cedule “průchod zakázán” na vstupní brance také zrovna nepomohla.

Naopak obrovský dík a chvála pak patří lektorovi. Nejen že skvěle dokázal pracovat se skupinou, ve které byli naprostí začátečníci i (mírně) pokročilí, ale hlavně mě dokázal namotivovat, abych zase foťák neodložila, ale naopak se na focení víc soustředila a dál se zlepšovala. A to je pro mě ten největší přínos celého fotovíkendu.

Adél (ano, ta zpěvačka): Z kurzu mám moc dobrý pocit a to hlavně proto, že jsem se skutečně něco naučila. O mém fotoaparátu, který jsem si na kurz přinesla, jsem toho příliš nevěděla, pouze jak ho zapnou, přiblížit fotografovaný objekt a zmáčknout spoušť. Dnes již vím, jak ho správně nastavit a použít, abych pořídila pěknou fotku. 

Po focení v terénu přišla na řadu diskuze nad našimi povedenými i nepovedenými fotkami a Topi se s námi při této příležitosti rád podělil o různé fotografické fígle. Myslím, že fotokurz je ideální volbou pro začátečníky a mírně pokročilé, kteří třeba ani netouží po tom, stát se profesionálním fotografem, ale už je nudí stále dělat ty samé fotky na manuál.