První zastávka: Apidomek aneb nahlédnutí do včelího světa
V parném letním dni jsme naše včelí dobrodružství zahájili v Apidomku. Tato na první pohled nenápadná dřevěná stavba ukrývá něco opravdu výjimečného – úly zabudované přímo do stěn. Přes skleněné tabulky můžete pozorovat život v úlu doslova z první řady, aniž byste rušili jeho obyvatele.
Právě tady začala naše malá včelí akademie.
Paní Andrea nás provedla fascinujícím světem včel a připravila si pro nás také soutěžní kvíz. Dozvěděli jsme se třeba, kolik má včela očí, jak včelí matka „rozhoduje“, zda se narodí trubec, nebo dělnice, a jak dokonale funguje celé včelstvo.
A samozřejmě přišlo i na jednu velmi důležitou otázku…
Jsou trubci opravdu tak trochu… k ničemu?
Řekněme, že ve včelím světě odvádějí naprostou většinu práce dělnice. Stavějí, sbírají pyl, starají se o larvy, hlídají úl a vyrábějí med.
A trubci? Ti mají vlastně jen jeden opravdu důležitý úkol. Jaký přesně? To vám neprozradíme. O tohle překvapení by byla škoda se připravit.
Když už včelař, tak se vším všudy
Po teoretické části přišel čas na praxi.
Navlékli jsme se do včelařských kombinéz, nasadili kukly a vyrazili přímo mezi úly. Překvapilo nás, kolik různých typů úlů existuje a jak odlišně mohou vypadat.
Pak přišel okamžik, kdy jsme se přestali tvářit jako ostřílení dobrodruzi.
Každý z nás si totiž mohl vlastníma rukama vytáhnout rámeček plný včel a medu. Přestože kolem nás létaly stovky včel, panovala překvapivě klidná atmosféra. Když se člověk chová s respektem, včely mu ho většinou oplatí.
Každý dostal svého trubce
Na závěr včelařské prohlídky přišel další zajímavý zážitek. Každý z nás dostal do ruky vlastního trubce. Ano, živého. Nakonec jsme je všichni společně vypustili.
Po dopoledni mezi úly jsme si zasloužili pořádný oběd v nedaleké restauraci.
Úniková hra
Odpoledne patřilo únikové hře, která se odehrávala částečně venku a částečně v Apidomku.
Najednou už nešlo o to, kdo ví nejvíce o včelách. Šlo o komunikaci, logické uvažování, spolupráci a hlavně o schopnost táhnout za jeden provaz. A přesně tady se ukázalo, jak náš tým funguje. Někdo hledal indicie, někdo skládal souvislosti, někdo organizoval ostatní… a samozřejmě nechybělo ani přátelské hecování mezi týmy.
Byl to boj.
Ale výhra? Ta byla opravdu sladká.
Tvoření a zasloužený odpočinek
Po únikové hře jsme se všichni vrátili zpět do Apidomku, kde nás čekala klidnější závěrečná část programu. Na památku jsme si vyrobili svíčky ze včelího vosku a celý den zakončili medovým zábalem na ruce.
Tip od profesionální včelařky Andrei: medový zábal na ruce
Dopřát si ho můžete snadno i doma. Potřebujete jen čajovou lžičku medu na každou ruku a igelitové rukavice.
Na čisté ruce rovnoměrně naneste med, nasaďte si rukavice a nechte přibližně 10 minut působit. Poté med opláchněte vlažnou vodou a užijte si příjemně hebkou pokožku.
Co jsme si z teambuildingu odvezli?
Stejně jako ve včelstvu má i v dobrém týmu každý svou roli. Nejlépe funguje tehdy, když se jeho členové mohou jeden na druhého spolehnout, nebojí se požádat o pomoc a táhnou za jeden provaz.
Pokud hledáte teambuilding, který není okoukaný, něco vás naučí a zároveň si při něm užijete spoustu zábavy, můžeme včelařský zážitek s klidným svědomím doporučit. Jen pozor – možná odejdete s úplně novým respektem ke včelám. A nebo možná právě naopak: za chvíli už vám bude na zahradě stát vlastní Apidomek se včelami.
A pokud vás včely nelákají, nevadí. Na Adropu si určitě vyberete i vy svůj teambuilding snů – od adrenalinových zážitků přes kreativní kurzy až po pohodové společné aktivity.
