Jak jste začal? Dělal jste vždycky něco s autama?
Auta mě zajímala vždycky. Vystudoval jsem ČVUT, obor spalovací motory. Od nějakých 12 let jsem jezdil závody, nejprve na motorce a pak v autě. Mám skutečně výborný vztah obecně ke všemu s motorem. Začalo to tedy tím, že jsem si v roce 2010 řekl, že by bylo super přiblížit běžným lidem ten pocit, když se projedou v pořádným autě. Standardně se totiž vybírala kauce v řádu několika set tisíc plus vysoké nájemné… a to si moc lidí dovolit nemohlo a nemůže. Cíl byl jasný – umožnit normálním běžným lidem projet se třeba ve Ferrari, Lamborghini atp., splnit si sen a nenechat tam několik výplat.
Super! A jaké auto bylo první?
Jelikož jsem opravdový fanda, tak jsem měl vždycky doma nějaké sportovní auto a u něj začal i náš vozový park. Jedním z prvních aut bylo Ferrari, Lamborghini, Nissan GTR a Audi R8. K nim jsme si pořídili BMW M6 v úpravě hamann, taky krásný auto. Poté jsme do vozového parku zařadili i Ford Mustang GT z roku 1966. Chtěli jsme prostě oslovit všechny – jak mladší, tak starší. A myslím, že se nám to i povedlo. Máme tady neskutečně pestrou nabídku aut. Na naši republiku si myslím až nevídanou. Ne každý má rád Ferrari nebo Lamborghini.
V ČR je například obrovská komunita příznivců amerických aut a Mustang, to je asi takové to nejvíc co tady ty lidi bere. Takže my máme v nabídce toho nejsilnějšího, který je - Ford Mustang GT500 SHELBY Sama jste s ním jela, prostě nádherný svezení, 683 koní… prostě pohádka.
Když říkáte, že jste do nabídky zařadil i svoje auto, nebál jste se o něj? Jak je to vůbec s péčí o taková auta, která se půjčují?
Tak je jasné, že člověk se trochu bojí, přeci jen to jsou specifická auta a každý díl, každý komponent je na ně extrémně drahý. Jízdy děláme s instruktorem, který vždycky zákazníka proškolí a řekne mu, na co si dát pozor. Všichni instruktoři jsou pohodoví kluci, kteří mají už hodně najeto a vědí, jak se naše auta na silnici chovají. Vím, že to jsou profíci, takže se bojím o poznání míň. Ono totiž každé to auto je specifické, jestli je to Shelbyna nebo Lambo, každé z nich se řídí jinak a jezdí jinak.
Supersporty jsou oproti standardním vozům unikáty. Superb nebo Passat a jiné, jsou obdobně konstruovaný, takže jízda v nich je víceméně stejná. Superporty a jízda v nich je prostě umění. Mě osobně třeba hrozně baví, jak Lamborghini má motor uprostřed za zadníma sedačkama, Ferrari taky, naopak Mercedes má motor vepředu před řidičem a převodovku má vzadu. Mustang má zase převodovku i motor vepředu… takže se ta hmotnost soustředí na předek a díky tomu je Mustang při jízdě neklidný. Každé to auto je prostě jedinečné, a to mě na tom baví.
A jak je to s tou péčí?
Autům obecně je potřeba se věnovat. Ono se to možná nezdá, ale když se těm autům nevěnuje patřičná péče a čas, tak to člověk může rovnou zavřít. Každý člověk je naučený jinak řídit, takže se ty auta poměrně hodně opotřebovávají.
Stává se, i že nám to lidi odřou. Proto taky nabízíme možnost zproštění spoluúčasti jako doplňkovou službu. Ty auta prostě jezdí rychle a jsou široký, takže se stává, že se člověk necítí, nebo se bojí. Tohle jim pomůže se uvolnit, nemít ten stres z toho, že jede drahým autem. Dá za to jenom pár stovek a je to
V nabídce už máte přes 15 aut, podle čeho si je vybíráte?
Vybíráme podle toho, co si myslíme, že by lidi mohlo zajímat a taky tak, aby to vždycky bylo co nejlepší z dané třídy. To znamená, je třeba základní Mustang, pak 300 a my jsme zvolili toho nejsilnějšího. Vždycky si zkrátka vybere trh. Pořád chci tu firmu hnát odpředu a pořád něco inovovat. Byl bych nerad, kdybychom usnuli na vavřínech. Dokud nás konkurence kopíruje, tak je to dobře. Podle toho poznám, že jdu správným směrem.
Jezdíte si s vašima supersportama ještě i ve volném čase?
Zpravidla ne. Jsou pro klienty. Ve chvílích, kdy nejezdíme, jsou auta v servisu (to je to pondělí, úterý). Zkrátka chceme, aby byly vždycky profesionálně připravené.
Takže s nima jezdíme fakt málo, spíš skoro vůbec.
A nemáte chuť se s nima projet, když je máte v garáži?
Když jezdíme za provozu firmy, tak jsme úplně vyježdění a už nějak člověk ani nechce. Často k nám třeba chodí děti jako klienti, nebo jiní, které vozíme my. Takže je svezeme, respektive instruktor. Teď jsme se zaměřili i na handicapované klienty, už jsme jich tady měli spoustu. Buď jsou na vozíčku, nebo mají třeba nějaké mentální postižení. Oni z toho dokážou mít obrovskou radost. To je úplně úžasný!
I pro normálního člověka je poměrně obtížné se do takového auta nasoukat, tak my jim vždycky pomůžeme do auta i z auta. Měli jsme i zrakově handicapovaného člověka a ten si neuvěřitelně užíval ten adrenalin, ten zvuk. Je krásné vidět, jak z těch lidí stříkají emoce, když od nás odcházejí. Vidíte, že jdou, usmívají se a jsou z toho úplně vyřízení.
Jaké je vaše vysněné auto?
Ty, co jsou v garáži. :-)
Já třeba poslední dobou moc rád jezdím Subaru. Je sice z roku 2003, ale má brzdy z Ferrari a úplně nový dvou a půl litrový motor z roku 2017, závodní podvozek a závodní řízení. Tohle Subaru je sice starší, ale stálo 2x více než to naše nové.
A co vaše koníčky, auta?
My žádný volný čas nemáme, já jsem tady třeba do 10 do 11 hodin do večera. A ve volném čase se věnuju autům. Není to jenom práce, je to i zábava, koníček a láska. Zážitkové jízdy jsou spojené s tím, že jsme všichni velcí fanoušci aut. Což doufám, že je z našeho přístupu i poznat.
Když teď v takovém autě jedete, máte ještě takovou tu husinu?
Jasně, vždycky! U některých mi dokonce stačí jen nastartovat, ale na letišti ji mám úplně vždycky! Jenom když vidíte tu rovnou dlouhou rovinku, to je jako road 66, prostě ideál.
Je zajímavé, že o autech často mluvíte v ženském rodě – Ta Porschka, ta Shelbyna
No… ono auto totiž je jak ženská. Akorát já vždycky říkám, že je jako ženská, ale jako andělská mrcha. Protože když se k ní chováte špatně, tak vás ztrestá… to tak je vždycky, nebo ne?
