Poprvé pod vodu
Ještě nikdy jsem se nepotápěla a vždy jsem se toho trochu bála. Rozhodla jsem se svůj strach překonat a ponor na zkoušku absolvovat. Nebyla jsem v tom sama, kolega Tom vyrazil na zážitek se mnou. Společně jsme se vydali autem na domluvené místo setkání s instruktorem. Cesta byla dlouhá a já byla čím dál tím víc nervózní. Tomáš mi svými vtípky a vyprávěním příhod o nebezpečí potápění zrovna moc nepomáhal :).
Jak se asi pod vodou dýchá? A je to opravdu spolehlivé?
Představovala jsem si ty nejhorší scénáře, no radši vám to nebudu ani říkat...
Na místě jsme se seznámili s instruktorem. Byl to velký sympaťák a bylo na něm poznat, že má potápění opravdu rád a už se mu nějakou dobu věnuje. Následovalo pár formalit. Vyplnili jsme dotazník, který se týkal našeho zdravotního stavu, na jehož konci byla kolonka pro vyplnění údajů kontaktní osoby v případě nouze, což mě trochu znepokojilo :).
Abychom se mohli potápět, bylo nutné začít teorií, a proto jsme celý zážitek odstartovali v učebně, kde nám instruktor vše pečlivě vysvětlil a zodpověděl nám všechny naše dotazy. Poté jsem byla ještě trochu vykulená, ale už o mnoho klidnější.
Vzhůru dolů (já se fakt vydám pod hladinu)!
Přesunuli jsme se k bazénu, kde jsme si podle instrukcí připravili veškerou výbavu potřebnou pro potápění.
Ne, tohle to nebylo :)
Nasoukali jsme se do neoprenů...
...hodili těžkou výstroj na záda, do kapes nastrkali závaží a doufali, že nezůstaneme na dně. Bylo skvělé, že jsme mohli vše připravovat sami pod dohledem instruktora. Díky tomu jsme věděli, jak vše funguje a já jsem se začínala pod vodu dokonce těšit.
Do bazénu jsem se už opravdu těšila také proto, že se vší tou zátěží jsem se cítila těžká jako slon. Jakmile jsem ale hupla do bazénu, byla jsem o poznání lehčí.
A je to tady…
Začali jsme dýchat přes “automatiku” a na pokyn instruktora jsme se měli pomalu začít potápět.
Ještě pořád jsem byla hodně opatrná. Pro jistotu jsem se přidržovala okraje bazénu, kdyby náhodou....
Když jsem ale zjistila, že to pod vodou opravdu funguje a já se můžu krásně nadechovat, všechny obavy se rozplynuly a začala zábava.
Podvodní dorozumívání
Pod vodou se nedá mluvit. Teda dá, ale nikdo by tomu nerozuměl, a proto bylo důležité abychom si ujasnili, jak se pod vodou dorozumět. Naučili jsme se používat jakousi znakovou řeč, která se pod vodní hladinou používá a bylo na čase vyzkoušet si ji v praxi.
Instruktor nám pod vodou vždy něco ukázal a my to po něm měli zopakovat.
Táááák a teď si ten dýchací přístroj vyndáme pod vodou... Cože?!
Začalo to tím, že jsme si měli z pusy vyndat automatiku a poté opět nasadit a dýchat klidně dál. Hrůza! Zrovna jsem tomu začala důvěřovat a teď si to budu vyndávat?
No, nechtělo se mi do toho, ale nakonec jsem to zvládla. Další kousky už jsme s kolegou zvládli skoro na výbornou.
Mokré vysvědčení na závěr
Během ponoru jsme se podívali do hloubky až 3,5 metrů, což máme také napsané v osvědčení, které jsme po zážitku obdrželi.
Slova závěrem?
Nakonec jsem si potápění doopravdy moc užila a jsem ráda, že jsem měla možnost vyzkoušet opět něco nového. Bylo to super!
