Danieli, čím to, že tak roste zájem o rodokmeny?
Kolem roku 2010 zájem raketově vyrostl a drží se to. Archivy se začaly digitalizovat, lidé sami pátrat. Obrovské množství článků na téma jak sestavit rodokmen podnítilo další zájem. Do té doby se vždy muselo jet do archivu. I tak ale není pátrání tak jednoduché.
Jak jste se vy osobně dostal k sestavovávání rodokmenů?
Zajímaly mě od útlého dětství. Dědeček mi vypravoval, jak náš rod přišel z Francie. Zaujalo mě to, začal jsem pátrat. To mi bylo tak 10 let. Kolem 14. roku už jsem chtěl jezdit osobně do archivů, to byl ale problém. Člověk tam může až s občankou, která se dává od 15.
Menší potíže nastaly se čtením starého písma, ale to se během pár let zcela poddalo. Koníček se mi postupně stal zaměstnáním.
Existují nějaké studijní obory, nebo instituce, kde se dá tvorba rodokmenů rodin naučit?
Přímo tento obor se moc dobře studovat nedá. Nejblíž je mu asi historie, ale i tam téma rodokmenů spíš jen naťuknou.
Existuje Česká genealogická a heraldická společnost v Praze. Sdružuje asi 2 200 členů, půlka z nich ale už nejspíš ani nežije. Asi tak 1 000 členů jsou nadšení amatéři, baví je odebírat časopis společnosti.
Slibujete vysledování rodokmenu až klidně 8 a víc generací zpět. Nemohou se objevit slepá místa?
Když v pátrání nevím, zastavím se. Typicky kolem roku 1790, kdy proběhla větší matriční reforma Josefa II.
Slepá místa ale mohou vznikat i později. Mohou za ně například neznámí otcové u nemanželských dětí. Dítě se narodilo třeba kolem roku 1913, matka otce neuvedla a podle zákona se s tím nedá nic dělat. V Praze U Apolináře byla tehdy porodnice pro svobodné matky, tam se to děje poměrně často.
Někdy v záznamu najdu také jméno otce jen slabě tužkou zapsané. Za pár let pak mohla mít tato dvojice svatbu a potvrdit tak domněnku. Jde to zkontrolovat i genetickými testy.
Jak takové genetické testy probíhají a kolik stojí?
Probíhají ze slin a vyhotovení trvá cca 5 týdnů. Složitější testy 2 až 2,5 měsíce. Na nejsložitější testy se čeká i půl roku, ale výsledek stojí za to. Jde potvrdit příbuznost i 400 nebo 500 let zpátky.
Jednodušší testy jde sehnat i ve slevě a stojí kolem 800 Kč. Odběrová krabička přijde jednoduše domů. Složitější testy jdou udělat jen po mužské linii. Mohou stát kolem 10 000 Kč.
Průměrně s rodokmenem končíte kolem kterého roku?
Pokud zákazník chce, není problém dostat se k roku 1700. Takoví předci pak zemřeli kolem roku 1770. Často ale bývají zhruba kolem 1800 rodokmeny děravé, protože například shořela místní fara a podobně.
Tyto stručné zápisy v letech 1784 až 1800 se týkaly reformy Josefa II, kdy i starší prameny jsou, ale nedá se na ně spolehlivě navázat, protože typicky u snoubenců se v těch letech nepsala jména rodičů ani místo původu, jen přibližný věk.
Když řešíte bližší ročníky kolem let 1900 až 1930, jaký je postup?
Jedu osobně na matriku, zákony nedovolují poslat podklady na dálku. Matrikářka většinou o mém pátrání předem ví a podklady mi připraví.
Oproti Slovensku jsme na tom dobře. Tam se dlouho zapisovalo jen jméno a věk rodičů. To fakticky znemožňuje pátrání na Slovensku. My jsme totiž tehdy v historii Rakouska-Uherska spadali pod Rakousko a Slováci pod Uhry.
Kdybychom šli ještě dál, například Švýcarsko nebo Island mají záznamy většinou dobré.
Jaká je nejčastější motivace lidí k zakoupení rodokmenu od vás?
Většinou čistě ze zájmu. Například tatínka zajímají předci a blíží se jeho narozeniny. Hotový rodokmen je i pěkný dárek a pro budoucí generace ho mám pečlivě uschovaný u sebe. Když někdo napíše, že ho ztratil, není problém jej dodat znovu.
Jaké údaje od zájemců o rodokmen potřebujete?
Jméno, datum a hlavně místo narození, ale nikoli žijící osoby, nýbrž osoby, která se narodila alespoň před 100 lety.
Nejlépe lze tyto informace najít ve starších rodných, křestních či oddacích listech.
Ideálním podkladem pro pátrání je třeba toto: babička Anna Holá, narozená 1. července 1913 v Čáslavi.
Lze samozřejmě pátrat i v mladších knihách, ale často je k tomu potřeba plná moc potomka, to aby nikdo nezjišťoval potenciálně citlivé informace o ještě žijících osobách.
Jak dlouho dopředu by měli dárci službu poptat?
Ideálně tak 6 měsíců. Jdou i dva, ale to musím okamžitě začít. Opatrně před Vánoci, tam bývá práce hodně.
Kolik % lidí pak v rozvíjení svého rodokmenu pokračuje?
Tak 15 %. Zapálenců je zhruba 5 %, ti nechávají doplnit každý měsíc kousek a tak některé zakázky pořád běží. To mě těší, mám zájem o to, aby byl rodokmen co nejzajímavější. Generace předků rostou neskutečnou rychlostí, jsou jich v dalších generacích klidně tisíce.
K tvorbě rodokmenu se jde vrátit i po letech. Třeba když má tetička kulaté narozeniny a rodina chce doplnit její větev předků.
A co když do rodiny přibyde nový potenciální manžel?
Někdy lidi před nebo po svatbě zajímá, jestli nejsou příbuzní. Také jsem v minulosti řešil případ dvou lidí se vzácným příjmením. Také se ptali, jestli nejsou příbuzní. A skutečně se zjistilo, že před 200 lety měli společného předka.
Například na jihomoravských vesničkách se tohle dělo běžně. Obecně v uzavřených lokalitách je to častější.
Jak často se lidé ptají jestli mají šlechtické předky a chtějí je najít?
Ptají se na to, ale je to v reálu vzácné. Habsburkové se hodně brali mezi sebou, ale jiná hrabata to nedělala. Spíš se najde v rodokmenech nižší šlechta. Vladykové nebo rytíři. I toto se kolem roku 1500 rozdělilo a vrstvy se už tolik nemíchaly.
Občas, například kolem 200 let zpátky, také narazím na příbuznost s někým slavným.
Zajímavé také je, že ve 3 různých rodokmenech jsem historicky narazil na stejného člověka. Zřejmě měl spoustu dětí.
Dají se v rodokmenech vysledovat i dějinné milníky?
Už s průmyslovou revolucí kolem půlky 19. století se lidé hodně stěhovali do měst. Od roku 1918 se společnost hodně proměnila a lidé se začali ještě více stěhovat. Kolem roku 1920 pak začali i více vystupovat z církve a rozvádět se.
Co se týče starších dat, nejdále se dá u nás dostat k třicetileté válce. Pak třeba na zámku začali zapisovat poddané, aby věděli, kolik vybírat od jednotlivých chalup na daních. Pak už každá vesnička měla svoji knihu.
Nově nabízíte také tvorbu erbu neboli osobního znaku. Jak probíhá?
Šlo vlastně o nápad Adropu. Samotný erb vytvoří grafik podle podkladu, který dostane ode mě.
Já zákazníka vyzpovídám, odkud byli předci, čím se živí on a co dělali předci. Pak navrhnu varianty, zadám tvorbu grafikovi a ten navrhne dvě barevná provedení. Zákazník si z nich vybere.
Ale všechno je to ohraničené pravidly. Na erb nejde dát cokoli. Hotový erb pak nechám registrovat u Genealogické a heraldické společnosti v Praze.
Jak takový erb může vypadat?
Většinou mívá více polí podle toho, co zákazníka charakterizuje. Často se objevují lev a orlice, z předmětů třeba hornická kladívka.
Které barvy bývají nejčastější?
Máme 6 základních: Zelená, bílá, modrá a černá a kovy: zlatá a stříbrná. Uznat jde také fialovou, kterou hodně používá církev. Volba těchto barev pochází z 12. století, malovaly se na štíty křižáků, aby byli lidé z dálky vidět a šlo poznat, kdo je kdo.
Výjimečně lze zvolit i jiné barvy, ale moc to neradím, Společnost pak zápis erbu nemusí uznat.
Jaké symboly uvidíme na erbu nejčastěji?
Těch je cca 10. Například kladívko, otevřená kniha, Aeskulapova hůl jako symbol lékařů nebo tzv. rychtářské právo, které bylo symbolem moci rychtáře.
Kde pak vlastní erb využijeme?
Třeba v automatickém podpisu e-mailu, logu firmy nebo na razítku či pečetidlu. Ty plánujeme také do budoucna nabízet.
Zákazníci dostanou erb v papírové i elektronické podobě a využití už je čistě na nich.
Danieli, děkujeme za úžasné povídání a přejeme co nejvíc úspěšně předaných a probádaných rodokmenů a zdařilých osobních erbů.
