Jeden drsňák vedle druhého
Týden před termínem našeho paintballu nám přišel hromadný e-mail, kde bylo rozdělení na dva týmy. Tým A byl slovenský Adrop a externisti, Tým B byl složen z členů týmu českého Adropu. Výhoda?
Kdy jindy si můžete vystřelit do ukecaného kolegy, šéfa, nebo třeba programátora za to, že se s něčím zpozdil? Poslední zprávy v naší interní komunikaci tedy byly plné výzev a drsných řečiček. Určitě si to dovedete představit…
Příprava
Po příchodu do paintballové Arény Mlýn v Liberci na nás čekalo perfektně připravené zázemí. Stoly, raut, bar, taneční parket a velice příjemný personál. Po krátkém přivítání jsme se shodli, že nejprve půjdeme nahoru hrát a až potom se vrhneme na zábavu. Proto jsme tady, že
Takže po přípitku na kuráž se nás ujal skvěle naladěný instruktor Jirka (to totiž ještě netušil, co ho s námi potká).
Bez ochrany ani ránu
Vysvětlil nám, že dostaneme kombinézy, ženy taky ochranné vesty (protože dostat do hrudníku paintballovou kuličkou fakt nechcete), chrániče na kolena (pokud někdo plánuje mířit z kleku nebo prosit o slitování), helmy, brýle a hlavně zbraně a náboje. A těch bylo skutečně dost
Dozvěděli jsme se, že týmy budou odlišené barvou na zbrani a takovým malým fáborkem visícím z helmy.
No, taky jsme si říkali, jestli poznáme, kdo je s námi a kdo proti nám...
Zjistili jsme také, že zbraně nejsou nastavené úplně naplno, ale střílí asi jenom ... číslo už nevím, ale zhruba takovou rychlostí, která po zásahu z dálky způsobí moc pěknou modřinu. Ale nepředbíhejme...
Do boje!
Jirka šel s námi nahoru, aby dělal rozhodčího a postavil se odvážně doprostřed bitevního pole. Aréna má celkem 4 patra a je plná palet, zdí, vraků aut, pneumatik, odstřelovačských hnízd (na ty bacha!) sudů, pytlů a dalších. V kombinaci s šerem zkrátka ideální bitevní pole na paintball.
Celkem jsme hráli 3 typy her.
Nejprve dva týmy proti sobě s cílem odprásknout všechny soupeře. Snadné a jasné zadání. Vybíhalo se z domečků naproti sobě a pak už bylo na každém týmu jakou zvolí taktiku. My jsme zvolili taktiku nevolit taktiku a prohráli.... Soupeři zvolil taktiku "tref všechno, co se hýbe"... a trefili skutečně všechno, i Jirku. Do rozkroku. Ovšem uznal, že to byla ta trochu i jeho vina, v dalších hrách se ale kryl o poznání víc.
Cílem druhého typu hry bylo získat vlajku, která visela přesně uprostřed bitevního pole dříve než soupeř a donést jí do svého domečku. Je jedno kolik členů týmu u toho padne, důležité je jí donést... v tom jsme byli taky druzí. Ze dvou.
Třetí typ hry byl podobný tomu prvnímu s tím rozdílem, že všichni měli 3 životy. Trefí vás, vrátíte se do domečku a rázem jste zase ve hře.
Zásadním pravidlem bylo (resp. mělo být), že v domečku se nestřílí...No jo, občas se ale stalo, že si někdo neuvědomil, že je v domečku a pálil do všech soupeřů, které tam viděl.
Neznám bratra!
Po třech zásazích jsme se postupně scházeli dole u rautu. Po chvilce se ale ukázalo, že se nám sešel celý jeden tým a nahoře se přesto střílí. Hra se totiž vyostřila a hráli všichni proti všem o celkového vítěze. No, bylo to super, ale v závěru bych tam nahoře být fakt nechtěla...
| Jak to dopadlo? - 1 celkový vítěz - stovky vystřílených nábojů - 11 zásahů do hlavy - první hra za celou historii arény, během které se objevila krev - spousta modřin - druhý den lehká bolest (ale ta možná souvisela i s alkoholem a tancem na večírku) - neskutečná nálož endorfinů a skvělé nálady |
Závěrem?
Větší část dam říkala, že to bylo boží, ale příště můžeme klidně vyzkoušet něco jiného. Pánská část týmu byla naprosto nadšená, někteří už si plánovali další hry, jiné si dokonce naverbovali do domácího týmu arény. Všichni jsme si to ale paráááádně užili!
Chcete si to taky užít? Neváhejte a jděte do toho!
