Máme tu další recenzi od našeho nejlepšího badmintonisty Petra Koukala. Tentokrát se proluftoval na simulátoru volného pádu a byl to pěknej fičáááák!
Není skydive jako skydive
Když jsem slyšel slovo “skydive”, už jsem se viděl, jak stojím ve výšce 4.000 metrů nad zemí s padákem na zádech, zašprajcnutý ve dveřích letadla, ze kterých se mě zoufalý instruktor snaží vykopnout ven. Když mi došlo, že půjde o indoor skydiving, dost se mi ulevilo.
Krátká příprava před volným pádem
Společně se skupinkou dalších amatérů (bylo fajn vědět, že nejsem jediný dřevo široko, daleko) jsem absolvoval přípravu ve stylu “stručně-jasně-výstižně”, takže pohoda, žádné umírání při teoretické části se nekonalo. Probrali jsme význam jednotlivých dorozumívacích znamení, na židlích jsme potrénovali ideální pozici v tunelu a samozřejmě jsme nebyli ochuzeni ani o informace o bezpečnostních opatřeních.
Letím na to!
Oblíknul jsem se do kombinézy, narazil si helmu, brýle i špunty do nosu a vyrazil jsem k letové komoře, kde fouká mírný severozápadní vítr o rychlosti 200 – 280 km/hod. Teplotu a rosný bod neznám. Tam si už poletovali dva skydiveři, kteří se pohybovali tak sebejistě a samozřejmě, že jsem se nemohl dočkat až zúročím svůj um natrénovaný na židli. Nedělal jsem si valné iluze, že by moje kreace mohly být tak dokonalé jako ty jejich, ale že to bude až tak markantní rozdíl, to jsem věru nečekal!
Za pomoci instruktora jsem do toho vlítnul rovnýma nohama. Hned jsem zkoušel nahodit balanc, ale bylo těžké udržet tělo ve správné poloze. Určitě je to tím, že jsem tak vysokej :-)
Hodnocení
Instruktor mě nenechal ve štychu a díky němu jsem se na simulátoru volného pádu dost vyblbnul. Pocit to byl úžasnej. Troufám si tvrdit, že jsem zažíval stejné vzrušení jako parašutisti a přitom jsem si nemusel lámat hlavu s tím, za jakou páčku padáku to mám vlastně zatáhnout. Docela jsem záviděl zkušeným skydiverům, kteří byli pány situace a předváděli super kousky.
Je zvláštní, jak si člověk připadá ztraceně, když nemá pevnou půdu pod nohama. Z prvního vstupu mám pocit, že si to se mnou dělalo co chtělo. Myslel jsem si, že mi to půjde podstatně líp a právě tento můj “neúspěch” mě motivoval natolik, že se do skydive arény určitě vydám znovu a pokusím se o zlepšení.
Komu bych doporučil simulátor volného pádu?
I když to byl celkem náročný zážitek, doporučil bych ho každému, kdo chce zažít něco originálního a vzrušujícího. Konečně si může splnit sen každý, kdo chce zažít let volným pádem, ale netroufá si na seskok padákem. Bezva instruktoři vás podrží (a to doslova), vy se vyblbnete a užijete spoustu srandy.
