Únikové hry zažívají své zlaté období, v České republice jich je více než 300 a každým dnem přibývají další escape hry. Některé jsou založené na skutečném příběhu, jiné na počítačové hře nebo filmu a v dalších se třeba degustuje alkohol. Jedny jsou venkovní, hrajete v interiéru. Někde vás zavřou do márnice a budete se pořádně bát, jinde zase řešíte úkoly a hádanky jako detektiv… Každá je jiná, přesto ty nejlepší únikové hry mají něco společného. O co jde? Na to jsme se ptali profíků Za celou partu jsme vyzpovídali paní Radku.
Jak vznikl nápad jít na první únikovku?
To je asi třeba 4 roky zpátky, nějak se ke mně doneslo, že v Jablonci otevřeli únikovou hru. Byla to jedna z prvních, které jsem zaznamenala, nebo možná úplně první úniková hra. Měla jsem tou dobou shodou okolností narozeniny, takže jsem pozvala všechny své kamarády, ať to se mnou vyzkouší.
A jaké to bylo?
Po tom, co jsme vylezli, jsme byli všichni tak nadšení, že bylo jasné, že to rozhodně nebyla naše poslední úniková hra. Tam to začalo, a od té doby jsme jich prošli už více než 30. Teď jsme třeba byli na víkend v Mariánkách, abychom si dali tři únikovky denně. Měli jsme vždycky jednu hru, pak dvě hodinky pauzu a zase další. Takoví my jsme magoři :-)
S kým jste tam byla? Přibližte nám trochu svou partu hráčů
S přáteli, se kterými chodíme často na únikové hry. Je nás 6, když někdo zrovna nemůže, tak ho nahradíme někým známým, ale většinou chodíme ve stejné sestavě. Jsme taková parta, se kterou už dlouhé roky jezdíme na dětské tábory, oni jsou vedoucí, já vařím. To všechno děláme jenom tak pro radost, dobročinně. No a protože jsme obecně hraví, tak jsme se našli právě v těch únikovkách.
Jsme 2 chlapi a 4 ženské různého věku, mně už je přes 50, oni jsou mladší, kolem 20, 30 let.
Absolvovali jste už více než 30 únikovek, co pro vás musí únikovka mít, aby vás nadchla?
Ty nejlepší únikovky mají společných pár bodů – jsou založené na reálném základě, je prokazatelné, že se tam něco takového stalo nebo dělo. Jako třeba když jsme byli v místě, kde asi v roce 2012 objevili obrovskou pěstírnu marihuany a dva zazděné Vietnamce, kteří byli neskutečně šťastní, že je pustili ven. Na takovém místě pak úplně cítíte tu atmosféru a příběh vás jakoby pohltí. Což je další bod. A taky nás baví venkovní únikovky, jako třeba ty od Hunter games, skvělá je třeba Kletba Vyšehradu.
Hodně důležitým bodem je provázaný příběh a to, aby na sebe úkoly smysluplně navazovaly, nebaví nás jenom otevírat postupně sérii zámků, když ani nedává smysl jejich pořadí, příběh tam nehraje žádnou roli atp. V poslední únikovce jsme se třeba dostali ven a ani jsme nevěděli jak a proč. A to nás tolik nebaví.
A co ještě?
Baví nás, když je úniková hra variabilní, když řešíme hádanky, otevíráme zámky, musíme spolupracovat a třeba se chytit za ruce a až pak něco zmáčknout… když to je zkrátka různorodé. Mezi únikovkama si všímáme rozdílů, je poznat, když to dělá nadšenec, a když tam někdo jen pracuje a je to práce jako každá jiná.
To je další věc – obrovským kladem je, když je tam tím gamemasterem člověk, který únikovku vytvořil. Ono nás totiž po skončení hry baví naše dojmy a adrenalin s někým sdílet, chceme si s ním povídat o tom, co jsme zažili, co jsme udělali špatně, jak ty úkoly tvořil, proč daná úniková hra vznikla a proč je zrovna na tom místě, kde je. Když se dostaneme ven a pak nám jen řeknou "nashle", tak tam něco chybí.
Proč zrovna únikovky? Je tolik možností, kde si užít adrenalin
To určitě, nás ale prostě dostaly únikovky. Je v nich adrenalin, baví nás, že na hodinu unikneme z reality a ocitneme se v jiném světě, musíme myslet společně, spolupracovat v rámci celé party.Jedinec sám o sobě nedokáže nic, ale v týmu to vždycky dáme. Samozřejmě nás taky baví vyhrávat a pokořovat rekordy. Jeden v Liberci třeba pořád držíme, a to už pěkně dlouho…
Na světě je podle odhadů kolem 20 tisíc různých únikových her, v Česku jich máme kolem tří stovek a z toho zhruba polovina je v Praze. Paní Radka se svou partou už zvládli neuvěřitelnou desetinu z toho obrovského množství exit games. A co vy?
